Shu – ha – ri v sobě zahrnuje tři významy pro znalce bojových umění. SHU znamená, že každý student musí poslouchat, ctít a učit se od svého učitele. Zatím co HA navádí studenta k tomu, aby se snažil být lepší než jeho učitel. RI doplňuje kruh a říká, že student může být lepší pouze v tom případě, jestliže poctivě poslouchal, ctil svého učitele a snažil se být lepší než on. Tato filosofie se netýká jen karate technik, ale také co se týče celkového rozvoje charakteru osobnosti. Shu – ha – ri se může aplikovat do jakéhokoliv aspektu vašeho života a je jen na vás, co si pod tím pojmem vyberete a vybavíte.

Rád bych teď blíže vysvětlil některé pojmy v těchto třech etapách tohoto tréninku. Velice zajímavý poznatek a příklad je, když se student rozhodl přejít z jednoho stylu do druhého nebo z jedné skupiny do druhé. V podstatě tento adept spíše vzdoruje, než aby měl snahu se učit od svého učitele. Je důležité se naprosto oprostit od technik, které se student učil dříve. Naproti tomu nováček je velice plachý a spíše přijme učení, protože není bržděn předešlou konfrontací. Někdy si lidé mohou říkat, že je to přirozené, ale ve způsobu výuky karate je to velice špatné chování. Jestliže nesouhlasíš s učitelem, musíš si promluvit. Doporučuje se strávit nějaký čas s učitelem, protože nemusíte mít stejné zkušenosti nebo vědomosti jako on. Diskuse nepřipadá v úvahu, jestliže nesouhlas s učitelem pochází ze sobeckosti nebo namyšlenosti. Existuje veliký nesoulad mezi vztahem učitele a žáka. Častokrát chce student získat od svého učitele jen techniku a na principech karate-dó mu zcela nezáleží. Ale prosím berte karate jako koncept možností růstu sebe samého. Naším nepřítelem jsme mi sami a záleží jen na nás, zda tento souboj bude veden korektně. Mnohdy se i stydíme za toto studium, protože moderní doba neapeluje na respekt a úctu mezi lidmi. Důkazem toho jsou vztahy, které mezi lidmi jsou. Zkušenosti, které chce student získat od svého učitele, musí být v rovnováze těla a mysli. Naučení se jen technik karate znamená větší pravděpodobnost špatného použití. Je známo mnoho případů, kdy karatista napadl bez důvodu a použil technik karate. Proto apeluji, učte se plně významu SHU-HA-RI !

BUSHIDO

Když se karate stalo veřejnou záležitostí, už byl vytvořen silný systém etiky a morálky. Etika karate byla silně ovlivněna bushido a velice úzce odrážela jeho principy. Avšak přesto není možné říci, že karate je bushido.

Člověk by si měl uvědomit, že bushido je velice široký pojem a na to aby se mohlo důkladně vysvětlit, by se potřebovalo více času. V Japonsku dříve exisoval kastovní sociální systém. Nejvyšší sociální průvodce zaujímali Bushi a Samuraj. Bushi učili své děti odvaze a síle, neboť jejich život byl neustále obklopen fyzickými souboji. Jejich životy byly neustále v nebezpečí a pod hrozbou smrti. Tyto filozofie bly začátkem bushido, samurajského způsobu života. Bushi vládli v Japonsku do roku 1868.

Během jejich vlády byly ovlivněny mnoha věcmi. Shinto, hlavní japonské náboženství a budhismus, byly hlavními koncepty pro vývoj bushido. Budhistický vliv, který existoval zvláště od roku 1192 do roku 1332, pocházel ze Zen budhismu a nazýval se Kamakura jidai (éra Kamakura). Později byly Bushi ovlivněny Konfuciusmem a bylo to v letech 1603 – 1868. Toto období se nazývalo Edo-jidai a je rozděleno do dvou hlavních ér. První představovala racionální vliv a nazývala se Shushi-gaku nebo Chu-tuzu, zatímco druhá se nazývala Yomei-gaku neboli Wang-yang-ming, která zdůrazňovala spirituální aspekt.

Postupem času Bushi byli spojování s vysokou sociálně – ekonomickou sférou a proto bojování už nebylo tak důležité. Bushi začali používat hlubší filozofie a vnitřní krása se stala hlavním cílem bushido. Krása, kterou se snaží bushido dosáhnout, není racionální, ale je to emoce nebo pocit, který se nachází v lidské vášni.

Vliv bushido na japonský život pokračuje v mnoha způsobech. Principy bushido oddanosti a loajality k něčí práci nebo práci vůbec, je často vidět u moderních japonských obchodníků.

Dříve instruktoři karate používali principů bushido jako příklad dobrého chování. Nicméně je velice složité tyto pravidla chápat, zvláště pro západní kulturu. Západní kultura je více spjata s logickým a racionálním chováním, zatímco orientální kultura je více spjata s pocitem krásy. Karate je tedy produkt iracionální filozofie.

Faktem je, že dnešní Japonsko, především mladá generace již není tolik nakloněna starým tradicím a více se zajímá o jiné, než tradiční zvyky a kultury Japonska. Více než podivné se zdá být amerikanizování všeho, co jen připomíná jiný kontinent. Jsem ale přesvědčen, že je možné se naučit této loajalitě a respektu i bez přísných samurajských kodexů. Pokud si lidé uvědomí jak nutné je zachovat si morální aspekty, mohou uspět . Dnes je pro společnost samozřejmostí, nevnímat své povinnosti jako součást svého úspěchu. Dosažení tohoto by nikdy nedovolilo korupci a podvody jakéhokoliv typu.

V karate jsem se setkal se spoustou možných příkladů, které tuto domněnku dokazují. Nicméně věřím v budoucnost karate jako prostředku skutečného zdokonalování sebe samého. Lidé, kteří se v budoucnu rozhodnou stát se instruktory, budou muset mnohonásobně zdokonalit své znalosti aby mohli dál vyučovat. Brzy si lidé budou vybírat mezi kvantitou a kvalitou a rozhodující pro tento výběr bude právě kvalita instruktora.  Každý budoucí učitel karate bude muset přesvědčit, že může být skutečným příkladem pro ostatní, protože osobní úspěch bude velkou prioritou.

Mnoho japonských učitelů karate dnes chápe nutnost vrátit karate „okinawskou tvář“ a snaží se získat co nejvíce informací o formách okinawského karatedó. Bohužel je však ještě hodně těch, kteří si svou imige vytvářejí přes funkcionářskou moc a vůbec jim nevadí, že o karate nevědí vůbec nic.