Historie - RBKA - SHUBUKAN ČR

HistorieKARATE-DÓ

Úvodní informace

HISTORIE KARATE-DÓ A OSTATNÍCH BOJOVÝCH UMĚNÍ OKINAWY

Pro plné pochopení technik a filosofie karate-dó jsou nezbytné alespoň základní znalosti historie karate-dó. Ačkoliv se jedná u údajů z dob před rokem 1800 zpravidla o ústně předávané vzpomínky nebo pověsti, mají tyto události klíčový význam pro uchopení pravého významu karate-dó. Bohužel mnoho studentů karate na tuto oblast rádo zapomíná a ochuzují tak svůj trénink o jednu z jeho důležitých složek. Věříme, že tyto stránky alespoň trochu přispějí k rozšíření obzorů v oblasti historie karate.

Úvod do hisorie karate-dó

Karate-dó jako bojové umění prošlo dlouhým vývojem a nelze přesně nalézt historický okamžik, kdybychom byli schopni říci: „Tak od tohoto data se jedná o karate-dó.“ Situaci bych přirovnal hledání nejstaršího předka moderního člověka. Na jednom faktu se však všichni shodnou, a sice že se místem vzniku karate-dó staly ostrovy RYUKYU nacházející se v Tichém oceánu asi 1000 km jižně od Japonska.

Většina zdrojů věnujících se historii karate-dó také neopomínají vzpomenout nezastupitelný vliv tehdejší velmoci Číny. Jejímu vlivu vděčí Okinawa za rozvoj obchodu, kultury a vzdělanosti na ostrově v 15. a 16. století našeho letopočtu. V této souvislosti je vzpomínána především výměna 36 čínský rodin řemeslníků a obchodníků z roku 1392 a zákon HAITOREI z roku 1477, kterým se zakazovalo veřejnosti nošení zbraní (železných mečů). Druhým klíčovým datem pro formování technik karate byl 5. duben 1609, kdy daimjo (japonský šlechtic) Satsuma napadl Okinawu a po krátkém boji s neozbrojenými vesničany připojil ostrovy RYUKYU ke svému panství. Nyní začaly Okinawanům těžké časy plné násilí a zotročování Japonci. Jak se zostřovala krutovláda Japonců, tak rostl skrytý odpor Okinawanů vůči Japoncům.

Až do konce 19. století bylo karate, ač se tak ještě nenazývalo, cvičeno především tajně a z životní nutnosti. A to ze dvou prostých důvodů:

1. Kdo znal karate nebo jinou účinnou formu sebeobrany měl mnohem větší šanci přežít.

2. Nebylo moudré ukazovat smrtící techniky svým nepřátelům a připravovat se tak o svoji výhodu, nemluvě o tom, že jakékoliv spolčování obyvatelstva bylo krutě trestáno.

V žádném případě se tedy nejednalo o formu zábavy či sportu.

Historie a vznik názvu karate-dó

V počátcích bojového umění, které dnes známe pod názvem karate, se nazývalo TE. Přesné období, kdy bylo slovo TE poprvé použito však neznáme. Můžeme se však domnívat, že umění nebylo zcela neznámé, protože veřejnost ho nazývala TE.Na popis metody sebeobrany používané Okinawany, bylo později zavedeno jiné slovo. Bylo to slovo TODE, které se používalo na rozlišení čínských a okinawských technik. Samozřejmě, že to neznamená, že TE neobsahovalo nebo nepoužívalo čínské techniky. Toto rozlišení pouze naznačuje existenci rozdílných technik.

Do 15.století mělo karate tři období, v nichž jeho popularita vzkvétala. Tato popularita byla zejména proto, že okinawská vláda zakázala zbraně. Tím byli lidé nuceni cvičit karate tajně, až do moderních dob. První období se nazývalo BUNJIRIKOKUSEISAKU (1429) a bylo vytvořeno královským nařízením, které se snažilo vybudovat zemi skrze vzdělávací motivaci podobné té, jaká existovala v Athénách. Druhé období začalo v roce 1477, kdy král zakázal samurajům nosit své meče na veřejnosti. Tento zákon je znám jako HAITOREI. Třetí období popularity začalo v roce 1604,kdy japonská vláda zakázala veškeré zbraně. Toto období je známé pod názvem KIMBUSEISAKU (Před rokem 1609 Okinawa byla nezávislým státem nazývaným RYUKYU).

TE se dál vyvíjelo. Především pak ve třech okinawských městech SHURI, NAHA, TOMARI. Město Shuri bylo královskou rezidencí a místem ostatních bohatých rodin. Naha bylo především obchodním a komerčním centrem. Tomari bylo obydleno venkovskými lidmi, farmáři a rybáři. Postupně se v každém z těchto měst vytvořily specifické a zvláštní techniky sebeobrany. Důsledkem toho bylo to, že se TE začalo rozlišovat jako SHURI – TE, NAHA – TE, TOMARI – TE.

Sokon MATSUMURA (1809 – 1896) byl čtvrtým synem Sofuku Matsumury a říká se, že začal studovat, když mu bylo 14 let. Když Matsumurovi bylo 20 let, stal se poměrně známým a byl nazýván Shuri Matsumura. Když zemřel, bylo mu 87 let a zanechal po sobě dědictví, jehož součástí je mnoho velice známých studentů. Nejznámější student Matsumury se jmenuje Yasutsune ITOSU (1830–1915), který zavedl karate do okinawských veřejných škol.

Pularita Naha – Te spočívá především v úspěchu Kanryo HIGAONNY (1853 – 1915 ). Higaonna se nejdříve učil karate od Arakakiho (1840 – 1920) a později studoval 15 let v Číně u mistra DORUKO ve Fu-Chienu. Po svém návratu na Okinawu založil Higaonna školu bojového umění a začal vyučovat ve městě Naha, používajíc osm sestav, které si přivezl z Číny. Higaonnovým nejlepším studentem byl Chojun MIYAGI (1887 – 1953), který později vytvořil styl, který dnes známe pod názvem GOJU – RYU. Miyagi také studoval dva roky v Číně.

Tomari bylo městem rybářů a farmářů a lidé ze Shuri a Naha tímto městem pohrdali. Nicméně obyvatelé Tomari se naučili sebeobranu díky mnoha Číňanům, kteří přijeli do tohoto přístavu. Bohužel pouze málo tomari kata bylo zachováno. Avšak tyto kata jsou dodnes udržovány současnými učiteli Shuri.

Dvě důležité osobnosti v historii Tomari jsou Kosaku MATSUMORA (1829 – 1898) a Kokan OYADOMARI (1831 – 1905). Matsumora a Oyadomari však nikdy nedosáhli věhlasu a kvalit Matsumury, Itose nebo Higaonny. Ale každý z nich učil studenty, kteří později hráli důležitou roli v historii karatedó. Oyadomari učil Chotoku KYANA (1870 – 1945), který sestavil jeden ze stylů Shorin – Ryu. Na Okinawě jsou tři Shorinské styly. Shorin – ryu KYAN je znám jako styl SUKUNAIHAYASHI. Matsumorův student Choki MOTOBU (1871 – 1944) se stal přímo excelentním bojovníkem. Choki byl bratrem Choju Motobu, podle nehož Seikichi UEHARA pojmenoval Motobu – Ryu.

SHORIN A SHOREI

V druhé polovině 19.století Anko Itosu a Kanryo Higaonna byli považováni za jedny z vedoucích mistrů sebeobrany na Okinawě. Bylo to v době, kdy jména Shorin – Ryu a Shorei – Ryu začala reprezentovat rozdílné styly karate v Shuri a Naha. Tyto styly však v sobě nezahrnovaly Motobuho vlastní rodinné umění v Shuri, ani Kojoho rodinné bojové umění v Naha. Není přesně známo, kdy se tato jména začala používat a co vlastně reprezentovala. První písemný důkaz jmen Shorin a Shorei byl nalezen ve zprávě, kterou psal Itosu. Tento dopis byl napsán v roce 1908 v říjnu a popisoval okinawské bojové umění okinawské vládě.

Podle názoru mého učitele Itosu použil Shorin – Ryu, aby vyznačil vliv z čínského Shaolin (japonsky Shorin), kláštera ve stylu Shuri. Dále také věřím, že slovo Shorei bylo použito, aby naznačilo místo, kde Kanryo Higaonna možná v Číně studoval. To by bylo logickým vysvětlením pro popis Higaonnova stylu sebeobrany, protože žil v Číně 15 let.

KARATE

Termín karate se začal používat v pozdějších dobách Anko Itose a Kanryo Higaonny. Byla to změna od „čínské ruky“ na „prázdnou ruku“. Tato změna byla postupnou evolucí z jednoho termínu na druhý. Slovo karate – prázdná ruka – bylo dokumentováno v roce 1905 v osobních spisech CHOMO HANASHIRO (1869 – 1945). Gichin FUNAKOSHI (1868 – 1958) také použil slovo karate v roce 1936, kdy zavedl slovo karate do jeho filosofické knihy „Cesta karate“.

Jako v mnoha změnách, bylo množství ovlivňujících faktorů, které přispěly k používání japonských znaků místo čínských. Vedlo k tomu pět pravděpodobných bodů:

1. Kanji vytvářelo slovo TODE, které může být vysloveno jako karate.

2. V této době docházelo v japonském empíru k rozmachu nacionalismu a tím pádem změna jména, které se vyznačovalo čínskými vlivy, nebyla vhodná pro toto období.

3. Postupovala také transformace bojového umění z čistě sebeobranné techniky do jakéhosi stylu života podobného jako Bushidó. Změna ke slovu, které by odráželo bližší spojení vyvíjejícím se filosofickém konceptu bojového umění by také mohla být pravděpodobnou příčinou. Například termíny KU (prázdný) a MU (nic) ze zenbudhismu byly používány k duchovní připravenosti a relaxaci v bojovém umění. Používání těchto slov v měnícím se bojovém umění by vedlo k hlubšímu filosofickému významu.

4. Okinawané používali slovo UNANTEKARATE již dlouho před tím, než slovo karate bylo přijato. Unantekarate znamená “nemám nic v ruce“ nebo “prázdná ruka“. Unante a karate znamená úplně stejnou věc a je proto možné, že Okinawané zkrátili toto slovo jen na karate. Jelikož obě slova mají stejný význam, karate by se dnes mohlo nazývat Unantedó místo karatedó.

5. Pan HAYASHI, president DAINIPPONBUTOKUKAI, navštívil Okinawu v roce 1933 a navrhl změnu jména na japonské znaky.

Dnes se slovo karate stalo synonymem se jménem bojového umění a mnoho skupin nazývá své bojové umění karate. Jako například korejské karate nebo čínské karate. V podstatě je to nesprávné, protože karate je zvláštní bojové umění, které se vyvíjelo na Okinawě, později se rozšířilo do Japonska a pak do celého světa.

Původ karate-dó

Odkud pochází karate? Začalo karate na Ryu – Kyu ostrově? Bylo karate přivezeno z Číny? To je pár otázek, na které se ptají studenti bojových umění sami sebe, když studují historii. Doufám, že budu moci vnést trochu světla na některé těžko zodpověditelné otázky.

V podstatě jsou tu dva hlavní názory na původ karate. Jedna skupina věří, že karate přišlo z Číny, zatímco druhá skupina věří, že karate je zvláštní bojové umění, které bylo ovlivněno mnoha čínskými bojovými uměními v důsledku toho, že kontakt mezi Čínou a Okinawou vzrůstal. Dovolte mi nyní uvést nějaká fakta a závěry, která tuto teorii potvrzují.

A. OKINAWSKÉ ZVLÁŠTNÍ BOJOVÉ UMĚNÍ

Lidský instinkt v přírodě přežít vyvolává potřebu vytvořit rafinované bojové techniky sebeobrany. To potvrzují i jiná bojová umění pocházející z Řecka, Indie a Indonésie.
Existuje zde dlouhá historie rodinného bojového umění rodiny MOTOBU, toto bojové umění se přenášelo pouze na prvního syna každé generace. Toto jedinečné bojové umění se stalo veřejným, když Choju Motobu začal cvičit Seikichi Ueharu, který později vytvořil MOTOBU – RYU.
Není známo, že by karate existovalo také na jiných Ryu – Kyu ostrovech. To naznačuje, že Okinawa mohla mít původní bojové umění od doby, kdy Čína obchodovala s ostatními Ryu – Kyu ostrovy. Kdyby okinawské bojové umění přišlo z Číny, potom by také ostatní ostrovy měly stejné bojové umění. (Ačkoliv není známo, že by karate existovalo na jiných ostrovech, tak je ale známo, že sebeobrana se zbraněmi zde existovala).

B. ČÍNSKÝ VLIV

V roce 1392 vyslala Čína na Okinawu 36 rodin s diplomatickým posláním. Historie naznačuje, že bojové umění bylo v této skupině již známé.
V roce 1792 ztroskotala blízko japonského pobřeží okinawská loď. Tento incident je zaznamenán v Tobeho knize OSHIMAHIKKI. Tobe tvrdí, že muž jménem KUSANKU přišel z Číny na Okinawu a že zde učil bojové umění. Výzkumy naznačují, že slovo kusanku je vlastně titul daný čínským diplomatem a ne příjmení.
Téměř všechna původní jména kata byla psána nebo vyslovována v čínštině, ale dnes jsou psána nebo vyslovována nesprávně. Také kata naznačují čínský vliv jejich čísly jako například:
13 – Sesan
18 – Sepai
24 – Niseishi
54 – Useshi
105 – Suparinpe

Samozřejmě, že žádná historická kniha by nebyla kompletní, pokud by se v ní nehovořilo o Buddhidarmovi. Říká se, že Darma (jméno, které se často používá místo Budhidarma) cestoval po tři roky než přišel na Fuantzo v Číně roku 520. Přijel sem jako misionář za účelem šířit buddhismus.

Tradice říká, že Darma přicestoval do kláštera Shaolin v provincii Honan v centrální Číně, kde strávil mnoho hodin sezením, meditací a cvičením zvaném ZAZEN. Byl to Shaolinský klášter, kde Darma učil zenbuddhismus a kde seznámil mnichy s indickým bojovým uměním, s cílem zdokonalit jejich fyzickou kondici, schopnosti nebo dovednosti meditovat. Funakoshi napsal ve své knize KARATEDOKYOHAN o Darmovi, což je asi hlavní příčina, že lidé hodně mluví o Darmově vlivu v karate. Funakoshi však nevysvětlil, jak věděl, že Darma existoval a přesto píše o Darmovi, jako by to byla reálná osobnost v historii.

Genwa Nakasone mluví o Darmovi ve své knize KOBOKENPOKARATEDONYUMON. Nakasone tvrdí, že Mabuni věřil, že Darma přivedl bojové umění z Číny. Také tvrdí, že Mabuni obdržel většinu těchto informací od historika jménem Shohei Yoshida, který se zabýval studií o Darmově životě. Mabuni také řekl, že Yoshida strávil nějaký čas s Funakoshim a že pravděpodobně ovlivnil jeho myšlení.

Dvě knihy nalezené ve zdech shaolinského kláštera byly připsány Darmovi. Podle informací od mého učitele bych rád zdůraznil, že je to pouze legenda a nemůže být doložena žádnými fakty. Jedna z těchto knih obsahuje obrázky fyzického cvičení a podporuje legendu, že Darma přinesl bojové umění do Číny. Poté, co si tyto obrázky prohlédl, připadalo mu to spíše jako obrázky, které zobrazují zdravotní cvičení, než-li obrázky, které ukazují bojové umění. Také jeho výzkum naznačuje, že tyto knihy byly napsány v čínštině a nikoliv v indickém jazyce. Je to pouze spekulace, jestli Darma napsal tato knihy.

Ačkoliv tradice stále pokračuje v udržování legendy o Darmovi, dostačující a prokazatelné důkazy stále chyběly. Do doby než se nezvratně prokáže Darmova existence, zůstane Darma pouze záhadou a legendou v historii bojového umění.

Většina okinawských karateka se domnívá, že karate bylo přivezeno z Číny Okinawany, kteří buď Čínu navštívili nebo tam žili. Samozřejmě věří, nebo si myslí, že Okinawa kdysi měla své bojové umění. Ale systém bojování musel být vyvinut skrze chyb a bojových zkušeností a byl pomalu adaptován Okinawanům.

Nyní trochu podrobnější vysvětlení. Během dynastie Shin vznikl konflikt mezi vládou a shaolinským klášterem. Tento klášter byl vypálen a úplně zničen. Někteří z mnichů uprchli a odešli na jih do provincie Fuchien. Po nějaké době se mniši usadili v pěti hlavních rodinách a několika menších rodinách. Každá vyvíjela a zdokonalovala své bojové techniky. Technika, která byla vyvinuta nebo vytvořena skupinou ve Fuchienské provincii se nazývá jižní Shaolin – Chen. Je možné, že Goju – Ryu asi pochází z Paihochen (Pakuha – Chen) nebo Naipai – Taicho – Chen a Uechi – Ryu možná pochází z Naipai – Taicho – Chen. Důvod je ten, že každá z těchto moderních skupin má podobné dýchací a bojové techniky, jako jižanský styl. A je možné, že “karate Sakugawa“ se učil techniky z Ryucha – Chen. Také pár okinawských skupin má kata, která se nazývají HAKUTSURU (bílý jeřáb). Tato kata hakutsuru pocházejí z Paicho – Chen. Samozřejmě všechno to jsou jen dohady, ale mezi okinawskými karateka je to považováno za pravdu.

20. Století

V určitých oblastech, v určitých bodech nebylo TE pouhou sebeobranou, ale přisvojilo si filosofii, kde určitá lidská podoba byla zavedena do systému tréninku TE. Obrovský skok v před udělalo karate především již v době Anko Itose a Sokona Matsumury. Během této doby většina instruktorů karate limitovala počet svých studentů, kteří byli přijati. Avšak tato praxe skončila, když bylo karate zavedeno do veřejných škol.

Veřejná výuka karate začala na základní škole v Shuri v roce 1901 pod vedením Itose. Když ITOSU začal učit ve veřejné škole, byl už starý muž. Jeho dva nejvyšší studenti YABU a HANASHIRO v podstatě vyučovali pod jeho dohledem. S rozmachem karate do škol se začal v každé škole vytvářet určitý specifický styl, daný především individualitou učitele.

Zde jsou některé první školy a jejich instruktoři:

ŠKOLA: UČITEL:

Okinawská střední škola 1:

Itosu Yasutsune
Hanashiro Chomo
Shiroma Shinpa

Okinawská střední škola 2:

Kyoda Juhatsu

Okinawská pedagogická univerzita:

Itosu Yasutsune
Yabu Kentsu
Funakoshi Gichin
Miyagi Chojun

Obchodní střední škola Naha:

Miyagi Chojun

Zemědělská střední škola:

Kyan Chotoku

Funakoshi veřejně demonstroval karate v roce 1915. Dále také Shinko MATAYOSHI (1888 – 1947), který ukazoval zbraně v Kyotu v Japonsku. V roce 1918 Motobuho bratři, Miyagi, Shiroma, Mabuni a Kyan začali cvičit a utvářet neformální diskusní skupinu. Ve stejnou dobu jiní lidé vytvářeli různé skupiny. Byli to Funakoshi, Oshiro, Tokumura, Ishikawa, Chibana a Tokuda. Později v roce 1925 tyto dvě skupiny začali organizovat skupinová setkání, které se skládali jak z diskusí, tak i fyzického tréninku. Někteří z účastníků těchto aktivit byli: Oshiro, Chibana, Hanashiro, Kyoda, Go (Číňan), Miyagi, Choyu Motobu a jejich studenti.

V roce 1921 japonský princ přijel na návštěvu Okinawy, kde shlédl ukázky karate od Miyagiho, Matayoshiho a některých školáků. Ukázky byly pod vedením Funakoshiho, který v tom čase byl presidentem SHOBUKAI, což byla asociace na Okinawě. Princ byl tak nadšen a okouzlen těmito ukázkami, že požádal kapitána lodi Kannaha, aby mu zařídil setkání s Funakoshim. Princ mu navrhl, aby odjel do Japonska učit karate, protože Japoncům se toto bojové umění velice líbilo.

Funakoshimu se tato myšlenka velice zalíbila a proto napsal profesorovi KINJO do Japonska a požádal ho o pomoc. Profesor Saburo Kinjo se zkontaktoval s mistrem Jigoro Kanem (obr.) a vysvětlil mu Funakoshiho touhu navštívit Japonsko. Kanó, který byl znám tím, že vytvořil JUDÓ, později pozval Funakoshiho jménem japonské vlády, aby předvedl ukázku karate na TAIIKUTENRAIKAI (japonská sportovní show). Funakoshi opustil Okinawu a odjel do Tokia, kde představil okinawské bojové umění karate. Bylo to v červnu roku 1922. Funakoshi cvičil kata KUSANKU – DAI. Shinki GIMA ( student Itose a Yabuho ) se chystal na univerzitu do Tokia a pomohl Funakoshimu v jeho ukázkách cvičením kata NAIFANCHI – SHODAN. Později Funakoshi a Gima cvičili stejné kata v Kanově judó škole KODOKAN.

Původně Funakoshi plánoval vrátit se na Okinawu, ale rozmyslel si vše a začal žít na MEISHOJUKU, což byla ubytovna pro okinawské studenty. Během doby, kdy žil na této koleji, učil Funakoshi karate Kanovi nejpokročilejší studenty, policii a vojáky v mnoha sportovních centrech během dne. Večer pak Funakoshi učil karate na koleji.

Byla to Funakoshiho výuka na MEISHOJUKU, která tuto školu povznesla. Jeho hlavní hodiny byly obvykle malé, skládaly se ze čtyř až osmi studentů. Někteří jeho studenti na této koleji byli: Kasuya, Otsuka, Akiba, Matsuda, Hirose, Kata a Shimizu. Koncem roku 1922 Gichin Funakoshi (obr.) nebyl zaneprázdněn jen výukou karate, ale také RYUKYUKENPOKARATE.

Tím jeho uznání rostlo. A jak rostlo uznání karate, vytvářely se nové možnosti a příležitosti k ukázkám a výuce karate. Funakoshi a někteří z jeho nejlepších studentů začali organizovat hodiny a začali zakládat kluby na universitách. Dnes mají japonské university své kluby a týmy.

Mnoho lidí se ptá na rozdíl tréninku ve sportovních klubech a v soukromých školách karate. Hlavní rozdíl mezi dvěma těmito typy škol leží především v tom, že university mají podobný způsob tréninku a pravidel, protože musí spolu soutěžit. Zatímco soukromé školy mohou mít široce rozdílné filosofie a důvody pro tréninky. Například někteří trénují pro obchod, pro etiku, morálku, rozvoj osobnosti apod. Všeobecně řečeno, karate na universitách zdůrazňuje a klade důraz na sparing a na soutěže. Takže trénink je více náročný, důraznější s více zraněními. Také universitní karateka jsou hlavně z části stejného věku a stejných fyzických kondicí. Soukromé školy se liší široce ve stylu a důrazu. Například některé školy se koncentrují na kata, zatímco další se mohou soustředit na sparingové soutěže. Také někteří mohou trénovat tvrději a náročněji než na universitách. Zatímco ty ostatní trénují třeba jen jeden den v týdnu, nebo někteří se zúčastňují turnajů, zatímco ti druzí ne.

Dalším mužem, který opustil Okinawu a šel učit bojové umění do Japonska byl Kanbun UECHI. Uechi styl však nedosáhl popularity Funakoshiho Shotokanu,ale zůstal jedním ze čtyř hlavních stylů na Okinawě. Následující informace o Uechi – Ryu jsou z knihy RYUKYU KARATE MONOGATARI od Bunichi Ishikawy.

Kanbun UECHI (1877 – 1948) odjel do Číny v roce 1897 trénovat bojové umění. Zůstal v buddhistickém klášteře ve Futyo,Fu – Chien, kde se seznámil s mnichem CHU CHI WO. Uechi žil v Číně 13 let a během této doby studoval čínské bojové umění.

Po návratu na Okinawu Uechi nevyučoval bojové umění celých 17 let. V roce 1924 Uechi odjel do Wakayamy v Japonsku, kde zůstal až do roku 1947. V roce 1926 začal vyučovat bojové umění. V Japonsku Uechi založil PANGAINNUM – KARATE ŠKOLU,která byla pojmenována po čínském bojovém umění. V roce 1940 Uechi změnil jméno stylu na Uechi – Ryu karate.

Uechi se vrátil na Okinawu v roce 1947 a zemřel zde také o rok později. Uechi – Ryu nebylo tak populární během jeho života, stalo se slavné až po jeho smrti, když jeho syn začal vyučovat. Dnes je tento styl velice populární na Okinawě a ve Wakayamské prefektuře v Japonsku.

Podle jednoho z nejvyšších studentů Uechiho Isamu Uehary, Uechi se stal služebníkem v buddhistickém klášteře a pozoroval každé ráno, jak všichni mniši šli do zvláštní místnosti, která byla uzavřená po několik hodin. Uechi se domníval, že čtou Okiho, což je buddhistické svaté písmo, které se vždy předčítalo nahlas a v rytmu hudby. Někdy však byly slyšet hlasité výkřiky, ale Uechi věřil, že to je čínský způsob tohoto čtení. Jednoho dne výkřiky byly neobvykle hlasité a proto se šel podívat co se děje. Podařilo se mu nalézt místo, odkud mohl vidět mnichy v neobvyklém postoji bez oblečení. Jeden starý mnich dával rozkazy a udeřoval ostatní do nohou, žaludku a ramen. Později Uechi zjistil, že to byla Sanchin.

Když Uechi odešel do Číny, odešli s ním ještě dva muži, Tokusaburo Matsuda a Aragaki – Makadeunchu. Když přijeli přidali se do KOJO školy. Kojo škola bojového umění byla založena jedním Okinawanem jménem Kaho KOJO, který byl jediným okinawským učitelem zde. Je stále nejasné, kde Uechi studoval a kdo byli jeho učitelé. Ale protože Uechiho kata byla nádherná a vynikající, lze se domnívat, že měl velice výborné učitele.

Ostatní osobnosti, které také odešli učit do Japonska karate jsou níže uvedeny. Protože Mabuni a Funakoshi zůstali v Japonsku, tak pouze pár nebo jestli vůbec nějací studenti mohou být nalezeni na Okinawě.

Motobu, 1922, 17 let
Funakoshi, 1922, zůstal
Mabuni, 1927, zůstal
Asato, ?, zůstal
Toyama, 1930, zůstal
Kyoda, 1944, zůstal
Chitose, ?, zůstal
Izumikawa, ?, zůstal
Tomoyose, 1924, zůstal
Tamae, ?, zůstal
Gima, 1914, zůstal
Uechi, 1924, 21 let
Miyagi, 1928, krátký čas
Kyan, ?, krátký čas
Shiroma, ?, krátký čas
Yabiku, ?, krátký čas

Choki Motobu, další slavný bojovník, pocházel z rodiny, která měla své bojové umění a bylo předáváno vždy jen na prvního syna každé generace. Choki byl druhým synem a tím pádem se nemohl učit toto bojové umění. Ale už od začátku se snažil učit tím, že sledoval svého otce a staršího bratra, ale Choki zjistil, že touto metodou je nemožné se toto naučit. Proto studoval pod Matsumorou, Sakumou, Itosem a Tokuminem, kteří byli také známí tím, že byli velkými experty přes BO. Ale byl potrestán tím, že byl vyslán na ostrov Yaeyama ( blízko Taiwanu ). Když později Kyan odjel na tento ostrov, aby se zde naučil BO od Tokumineho, zjistil, že už Tokumine zemřel. Majitel domu kde Tokumine žil, se naučil BO od něho, takže Kyan se mohl učit BO od tohoto majitele.

Dříve nežli zemřel, jeho nejbližším přítelem byl Chozo NAKAMA (1899 – 1982). Byl jedním z dalších uznávaných učitelů karatedó v moderní době. I když se Nakama narodil v bohaté rodině , jeho dědictví bylo dáno ve prospěch jeho života karatedó. Nikdy neměl své vlastní dójo nebo asociaci. Kvůli jeho přesvědčení, že jeho čas bylo lepší strávit odstraňováním ostatního, nežli vedením nějaké administrativy nebo asociace. On a jeho pár studentů, které přijal většinou trénovali na dvoře jeho domu, který si pronajal. Držel se ortodoxních kata a nikdy je nemodifikoval,což mnozí karatisté dělali. Nakama také pomáhal mnohým dalším učitelům, kteří již měli své vlastní školy. Byl to člověk vynikajícího charakteru a pověsti.Byl milován mnohými lidmi. Možná jste o něm předtím neslyšeli,ale prosím, pokuste se ho udržet ve své paměti, protože velice přispěl do karatedó. Byli zde další důležité osobnosti jako byl on.

Říká se, že Choki byl jedním z nejlepších karate bojovníků. Měl však pověst násilníka a nevzdělance. Avšak podle Nakami, který ho znal a studoval s ním, byl Choki něžná osobnost, ale byl občas agresivní na karate tréninku.

Choki nevytvořil Motobu – Ryu. Jeho bratr Choju Motobu porušil tradici učení jen prvního syna a začal učit Seikichi UEHARU (1904 – ), který později pojmenoval svůj styl na Motobu – Ryu v roce 1961. Techniky Motobu – Ryu jsou velice jemné jako pohyby tance.

Na Okinawě se hovoří ještě o jednom karateka, jeho jméno je Matsu KINJO. Když mu bylo 24 let, cestoval spolu s Higaonnou při jeho druhé cestě do Číny. V Číně se učil bojové umění, avšak není známo od koho. Zůstal zde 18 let a pak se vrátil znovu na Okinawu. Kinjo měl velice silnou filosofii a nikdy nevyučoval bojové umění, protože se bál, že by mohlo být zneužito. Byl milován mnohými lidmi v jeho rodinném městě a měl pověst výborného bojovníka. Výjimečně předváděl ukázky a při jedné příležitosti předváděl ukázky s Myiagim.

Veřejnou ukázkou karate v Tokiu v roce 1922 začala moderní historie karate-dó. Karate-dó získává na oblibě nejen u vysokoškolských studentů, ale především u policie a vojska, jejichž podmínkám jsou později techniky i přizpůsobovány. V Japonsku vzniká v této době mnoho nových veřejných škol karate-dó se stovkami studentů, kteří mezi s sebou pořádají turnaje nejen ve cvičení kata, ale i kumite. Další mistři opouštějí Okinawu. K výraznějšímu odlišení jednotlivých škol (=technik) zakládají zpravidla studenti některého z velkých mistrů vlastní styly karate. Mezi nejpopulárnější z nich patří Shito-ryu, Shotokan-ryu, Goyu-ryu a Wado-ryu.

Moderní Styly

Je důležité si pamatovat, že moderní pojetí stylů karate vychází jen z posledních 100 let. Nicméně tyto styly mají základní důležitý bod v historickém stanovisku. Všechny tyto styly přicházejí a čerpají ze čtyř základních míst: Shuri, Naha, Tomari a Číny. Ačkoliv různé karate styly mají vyznavače po celém světě, tato kapitola se zaměřuje na hlavní styly karate, které jsou na Okinawě a v Japonsku.
V podstatě jsou zde čtyři hlavní styly. Kromě těchto populárních stylů jsou na Okinawě a v Japonsku známé také méně důležité styly, které mají důležitou úlohu v historii karate. Jedná se o tyto styly:

Okinawské styly – hlavní

Okinawské styly – méně známe

Japonské styly – hlavní

Japonské styly – méně známe

Nakonec bych vám přiblížil, jak se dostalo karate do USA. První záznam karate učitele cestující do USA bylo, když Kentsu Yabu jel v roce 1920 do Los Angeles na pozvání svého syna. Je nejasné, zda Yabu učil nebo předváděl nějaké ukázky v této době. Avšak Yabu se vrátil zpět po 7 letech a předváděl zde na základní škole v tzv.“malém Tokiu“. Na své cestě zpět na Okinawu se zastavil na Hawaii, kde byl jen krátký čas.

V roce 1934 Yokokujihosha (novinová agentura) pozvala Miyagiho, aby přijel a udělal ukázky na Hawaii. V roce 1939 se Miyagi vrátil na Hawai a učil zde několik let. Po 2. Světové válce v roce 1953 (červen) USAF pozvaly japonské mistry bojového umění, aby předvedli ukázky ve státech. Přijeli tři karatisté a to: Isao OBATA, Toshio WATANABE a Hidetaka NISHIYAMA. Tři měsíce zde pobývali a předváděli ukázky.

Po návratu z USA Tsutomu OSHIMA později emigroval do USA. V roce 1955 se usadil v kalifornii a začal vyučovat. V této době zde pokračoval s výukou. Byl to první zaznamenaný případ výuky karate v USA. Učitelé, kteří následovali Oshimu jsou:

Masami TSURUOKA, 1957, Toronto, Kanada

Yoshiaki AJARI, 1957, San Francisco,CA

Hirokazu KANAZAWA, 1960, Hawai

Teruyuki OKAZAKI, 1960, Philadelphie

Tekayuki MIKAMI, 1960, Metairie,LA

Hidetaka NISHIYAMA, 1961, Los Angeles

Seijiro KOYAMA, 1965, Arizona

Katsuya KISAKA, 1965, Trenton,NJ

Stupně a tituly

Každý styl v karate je v této oblasti odlišný a je velice málo skupin, které jsou jednotní ve svých stupních a titulech. Proto by bylo dobré, objasnit vznik a další vývoj tohoto oceňování adeptů v karate. V dřívějších dobách bylo rozdělení studentů na pokročilé a méně pokročilé otázkou výběru učitele. Většinou tento výběr spočíval pouze v uznání učitele dobře procvičené formy studentem. Jestliže toto uznání bylo rozšířeno o pozvání na čaj nebo o lekci navíc, je možné hovořit o neoficiálním udělení vysokého stupně vyspělosti studenta.

Jigoro Kanó vytvořil DAN – KYU systém v roce 1883, kdy ocenil své dva studenty SAITÓ a TOMITU stupněm Shodan. Kanó chtěl, aby danové stupně reprezentovaly pokročilejší techniku a dokonalost v Judó, zatímco kyu stupně měli rozdělit dokonalost techniky pod danovou úrovní. Kanó také chtěl, aby jeho studenti pochopili, že neukončili svůj trénink. V roce 1886 Kanó začal udělovat černé šerpy svým studentům. Tyto šerpy se nosily s japonským kimonem. Později v roce 1907, kdy kimono bylo nahrazeno Judó – gi, se tyto šerpy změnily na pásy. Od této doby oficiálně existuje systém černého páskování.

Gichin Funakoshi se stal prvním instruktorem karate, který tento systém převzal od Jigora Kana a začal ho používat v karate. Funakoshi byl také první, který vyžadoval testování svých studentů na jednotlivé stupně. 12.4.1924 udělil sedmi svým studentům Shodan stupně. Byli to:
TOKUDA, AKIBA, HIROSE, KASUYA, OTSUKA, SHIMITSU a GIMA.

Většina skupin bojového umění používá 5-ti nebo 10-ti stupňový Dan systém. Počet kyu a barva těchto pásů se liší jednotlivým stylem. Mnoho stylů má také určité časové požadavky na zvýšení vyššího stupně a také požadují věkové hranice pro udělení DAN stupně. Není správné, aby student získal DAN stupeň dříve než v 18-ti letech. Samozřejmě, že se toto udělení odvíjí od vyzrálosti adepta, ale v podmínkách ČR je nižší hranice nebezpečím. Hrozí, že mladší člověk dokonale nepochopí význam ocenění v karate. Bohužel se dnes setkáváme s tím, že i dospělí instruktoři nechápou smysl DAN stupně. Je pro ně více důležité, jak vysoké číslo má tento pás, než zda odpovídá kvalitě jejich tréninku. Pak se lidé jen „honí“ za barvou a úrovní pásu a zapomínají na význam nebo symbol ocenění. Nedopusťte, aby se snižoval rozdíl mezi pokročilým a méně pokročilým studentem směrem k nižším stupňům. Je to výsledek nesprávného tréninku nositele DAN stupně a v tomto případě vysoký stupeň je spíše výsměchem a příčinou různých pochybností.

Chtěl bych vás ujistit, že pásy nejsou tak důležité, jak se mnozí domnívají. Je to pouze symbol. Pro karate a vůbec pro všechna bojová umění by bylo prospěšné, aby se upustilo od páskování, protože se na to klade až veliký důraz, místo aby se stále zdůrazňovalo co znamenají. Tento systém spíše ubližuje karate, než aby byl přínosem. Mojí snahou bude v budoucnu vytvořit takové podmínky pro oceňování studentů, aby nerozdělovali výši stupně černého pásu, ale kvalitu jedince, který jej nosí. Student musí dbát na kvalitu své vlastní osobnosti a snaha o stále vyšší stupeň by ho v tomto růstu mohla brzdit. Při kvalitě tréninku karate je nepodstatné, jaký černý pás vlastníte. Úroveň vyspělosti se určuje dle jiných kritérií a doufám, že v průběhu několika let lidé najdou význam udělení kyu nebo DAN stupně.

Kyu stupně by měly být zachovány v podobě v jaké jsou dnes používány. Opět je důležité, aby se tyto stupně nezvětšovaly dál v počtech. Myslím, že rozdělení kyu do maximálně 8-mi stupňů je přijatelné. Zvláště pro mladou generaci je toto velmi dobrou motivací. Kyu stupně začínají většinou bílou barvou, v některých skupinách je používán žlutý pás, jako začínající první stupeň. Není ale dobré, když styly karate vyžadují test na bílý pás, protože pro pochopení začátečníka je to nekorektní. Ale znovu opakuji, že každý styl sám rozhoduje o způsobu udělování testu na své kyu stupně. Také by se neměla několikrát opakovat stejná barva pásu, protože toto vede k egoistickému postoji a mnoho studentů vydává svůj stupeň vždy za vyšší hodnotu.

Udělování testů je pro adepta jedním z podstatných bodů jeho tréninku a proto by měli být učitelé při udělování opatrní. I v tomto případě by se měl učitel rozhodnout nejen na základě fyzických dovedností, ale měl by brát v úvahu i morální aspekt studenta. Apeluji na všechny učitele, aby zvážili vždy svá rozhodnutí, aby i udělený test byl zkouškou jeho morálních kvalit.

Jedním z titulů, který se dnes používá je termín SENSEI nebo SHIHAN. Toto slovo znamená učitel a používají ho studenti, kteří chtějí oslovit svého učitele. Bohužel se toto oslovení používá velice málo, protože na to není kladen takový důraz jako v Japonsku nebo přímo na Okinawě. Přesto je to symbolika velice dobrého a upřímného vztahu studenta k učiteli.

Termín MENKYOKAIDEN znamená, že učitel naučil studenty vše, co se týče technik, filosofie a osobního rozvoje. Je to nejvyšší kompliment, který učitel může dát svému studentovi. Chápat tento vztah v plné míře je velice složitým tréninkem a vyžaduje to veliké úsilí.

Velice se omlouvám všem, kteří budou číst tyto řádky, ale chtěl bych se zmínit o svém prvním učiteli, japonském mistru okinawského karatedó. Přes ocenění, které tento člověk získal, zůstal stále skromný a nikdy se nesnažil karate použít pro svoji slávu nebo užitek. Rozdával radost i zkušenosti a jsem velice vděčný za to, že jsem se mohl s touto osobností setkat a měl společný trénink karatedó. Okinawské karatedó studoval předně u Chozo NAKAMI a u několika dalších osobností okinawského karatedó. Vy, kdo znáte tohoto učitele karatedó, prosím nezapomeňte na něj. Jeho jméno zní Takao NAKAYA.

Jeho výklad karatedó byl pro mne přínosem nejen v praxi, ale zejména jeho učení vnímat filozofii karatedó jako koncepci zdokonalování vlastního charakteru byla pro mne tím nejlepším tréninkem karate.

Osudovým mezníkem v mém tréninku karate bylo setkání s mým druhým učitelem senseiem Joki Uemou a jeho synem senseiem Yasuhirem Uemou. Jejich příkladná skromnost a zarputilost pro karate je to, čeho by chtěl dosáhnout každý karateka.

Stejným způsobem se snažím tuto koncepci učit své studenty a pevně věřím, že jednoho dne dospějí ještě k lepším výsledkům než já. Budou muset ale vynaložit veliké úsilí aby poznali, co jim karatedó může nabídnout. Budou muset opustit své zavedené zvyky a hledat novou formu pohledu na trénink karate. Dnes jsem z podoby karate v této zemi velice zklamaný, protože panuje mezi karateka spíše nenávist a zášť, než aby se snažili o zdokonalování svého tréninku. Ba co více, neuvědomují si vztah jako žáka k učiteli. Tímto způsobem nemá nikdo možnost nahlédnout do zákoutí okinawského karatedó. Místo aby se snažili hledat své možnosti, snaží se spíše o to, jak se vyhnout konfrontaci mezi nimi a etikou chování. Stále častěji se setkávám s tím, že lidé očekávají maximum od ostatních, ale oni sami neudělají vůbec nic. Bude trvat skutečně dlouho, než se lidé naučí odpovědnosti a své povinnosti budou brát jako základ pro své možnosti sebezdokonalování. Věřím, že karate bude pro některé studenty pevným pilířem k dosažení těchto cílů. Věřím, že se skutečně jednoho dne najde člověk, který bude ochoten podstoupit tuto cestu. Věřím, že celá společnost bude mít zájem tyto hodnoty uchovat pro naše děti a další generace. Je více než nutné začít co nejdříve.

Stupně a barvy pásu ve školách SHUBUKAN UEMA KARATEDO DOJO:

Stupeň	Barva
DAN	ČERNÁ
1.KYU	HNĚDÁ
2.KYU	ZELENÁ
3.KYU	FIALOVÁ
4.KYU	MODRÁ
5.KYU	ORANŽOVÁ
6.KYU	ŽLUTÁ