FilosofieKARATE-DÓ

FilosofieKARATE-DÓ

Na úvod bych chtěl jen poznamenat, že karate-dó má jen velmi málo společného s jakýmkoliv náboženstvím. Ne víc než pouze to, že někteří lidé, kteří karate cvičí, jsou nějakého vyznání, protože karate-dó je otevřené a dává příležitost všem lidem, tedy i věřícím. Striktně vzato je karate věda, jejímž předmětem je efektivita boje beze zbraně popř. s chladnou zbraní (bo, sai, tonfa,…). Karate není jen fyzický trénink, ale také psychický, který je neméně důležitý jako první. Oba tréninky se vzájemně doplňují a podporují. Pod psychickým tréninkem si však nepředstavujte meditace či hodiny rozjímání, jedná se především o vlastní sebekontrolu 24 hodin denně 365 dní v roce. Protože naším nepřítelem jsme my sami.

Úvod do filosofie karate-dó

Tato kapitola by měla seznámit studenty karate s některými filosofickými koncepty, které ovlivnily karatedó.

Společnost vždy ovlivňovala karate a bude tomu tak vždy po celou existenci karate. Samotný fakt, že z karate jakožto sebeobranné techniky se stal sport, je toho samotným důkazem. Náš budoucí postoj určí i budoucnost karate. V každém případě může být karate přínosem pro společnost, ale musí být chápáno ve správné míře a musí být řízeno pravidly karatedó.

Jak se karate po dlouhá léta vyvíjelo, stalo se z něj kompletní forma umění. Již se neučí pouze sebeobranné techniky, ale jeho hlavní priorita je v rozvoji charakteru. Ne každý však dokáže chápat svůj trénink v souvislosti zdokonalování těla i mysli. Při učení karate je rozvoj ducha stejně tak důležitý, jako rozvoj těla. Lidé musí být učeni k odpovědnosti za své chování a aby si uvědomovali následky, které mohou způsobit špatným tréninkem karate. Rozvojem silného ducha a těla karate každému jednotlivci umožňuje svůj rostoucí potenciál dokonale poznat a také zdůrazňuje jeho slabosti     a limity.

Dnes mnoho lidí cvičí karate pouze s jedním záměrem a to, aby byli uznáváni. Používají karate jen proto, aby z tohoto mohli profitovat. Tito lidé však nechápou pravý význam slova karate-dó, protože v karate není místo pro silná ega, ješitnost a sobeckost. Člověk, který cvičí karate si musí uvědomit, že trénink je pro sebezdokonalování a ne aby předváděl před ostatními svoji sílu. Správný trénink vede k zlepšení technik a silného charakteru.

I dnes je možno vidět spoustu případů, kdy se lidé snaží vyzvat druhé ke sparing konfrontaci. Jestliže učitel odmítne je vystaven obrovským tlakům a je zesměšňován. Tito lidé, co vyzívají ke konfrontaci, pak nemohou být dobrými učiteli. Berou karate jako prostředek upevňování si své pozice a na skutečný trénink zapomínají. Je mnoho tzv. učitelů, které vlastně ani nikdo cvičit neviděl a jejich stupně jsou pouze výsledkem funkcionářské práce. Jsou motivováni penězi a mocí, kterou zastávají. Ale pro trénink karate neudělají vůbec nic. Jestliže studujeme životy minulých mistrů, můžeme si všimnout, že oni strávili celý život studiem a procvičováním jejich učení v naději, že najdou a naplní pravý význam karate-dó. Tito mistři byli skromní, pokorní lidé, kteří nebyli motivováni penězi a tvrdostí, což bohužel dnes mnozí učitelé jsou.

Účelem karate není jen budovat silné tělo. Postupem času stárneme a naše síla uvadá a nakonec by nám stejně nezbylo nic. Člověk by měl hledat smysl života úplně někde jinde a snažit se, aby se dostal na úroveň, kdy dokáže sám kontrolovat svoje vlastní ego a tvrdost.

Bohužel dnes se vytváří spousta skupin karate, ale přitom vědí velice málo o technikách, natož pak o duchovním tréninku. Je velice těžké pochopit, jak se mohou tito lidé prohlašovat za učitele. Jsou velice pasivní k poznání karatedó a k novým poznatkům. Je to přirozené, neboť každá odlišnost od jejich podoby karate by vedla k jejich zániku. Je to velice nespravedlivé vůči jejich studentům. Je důležité, aby si každý student uvědomil, že to trvá déle než několik let, než člověk zvládne karate. Jeho techniky, historii a rozvinout svého vlastního ducha. Každý by měl hledat takového instruktora, který učí všechny aspekty karatedó a ne jen jeho techniky. Je chybou právě těchto lidí, že neumožní studentům alespoň nahlédnout do tohoto tréninku. Svoji neznalost schovávají za sportovní výsledky nebo za svojí povýšeností. Ale toto studium by jim umožnilo pozvednout nejen svou úroveň, ale především úroveň dalších studentů.

Jen velice těžko se zdůrazňuje, jak důležité je nejen hovořit o významu slova karate, ale také podle těchto principů karatedó žít a cvičit.

Dnes se hodně hovoří o „KI“ a o neuvěřitelné mentální síle, kterou tato KI reprezentuje. Legendy hovoří o super lidských výkonech, které byly dosaženy pomocí této záhadné síly. KI ale není součástí karate ani filosofie karate. Je důležité si uvědomit, že historické osobnosti karate byli smrtelníci stejně jako my. Každý člověk může zdokonalit své schopnosti i koncentraci, avšak co se týče fyzických schopností, ty nemohou dál, než jaké jsou naše limity. Karate nemůže být spojováno s nějakými nadpřirozenými silami nebo zvláštním náboženstvím. Věřím, že v budoucnu lidé pochopí, jaký přínos může mít karate pro společnost a že se učení karate bude ubírat tou správnou cestou. Myšlenka sportu, jakožto testů dokonalosti technik, není chybná a zvláště pro mladou generaci je příjemným zpestřením tréninku. Ale podání této vize bylo společností nepochopeno. Dnes je tato myšlenka postavena na penězích a moci pár „ vedoucích představitelů“, z čehož plyne, že v tomto ohledu karate nepřinese žádný přínos pro společnost. To je problém bohužel dnes všech rozvíjejících se bojových umění.

Prosím, snažte se o pochopení významu karatedó tak, aby byl váš rozvoj ducha i těla v rovnováze a harmonii. Sice je dnes karate rozděleno do několika různých stylů, ale používání technik a filosofie je  stejné. Proto by bylo nejsprávnější zamezit osočování a napadání mezi těmito styly a spíše se snažit o sjednocení skupin tak, aby mohli vzájemně spolupracovat a doplňovat své poznatky.

SHU-HA-RI Století

Shu – ha – ri v sobě zahrnuje tři významy pro znalce bojových umění. SHU znamená, že každý student musí poslouchat, ctít a učit se od svého učitele. Zatím co HA navádí studenta k tomu, aby se snažil být lepší než jeho učitel. RI doplňuje kruh a říká, že student může být lepší pouze v tom případě, jestliže poctivě poslouchal, ctil svého učitele a snažil se být lepší než on. Tato filosofie se netýká jen karate technik, ale také co se týče celkového rozvoje charakteru osobnosti. Shu – ha – ri se může aplikovat do jakéhokoliv aspektu vašeho života a je jen na vás, co si pod tím pojmem vyberete a vybavíte.

Rád bych teď blíže vysvětlil některé pojmy v těchto třech etapách tohoto tréninku. Velice zajímavý poznatek a příklad je, když se student rozhodl přejít z jednoho stylu do druhého nebo z jedné skupiny do druhé. V podstatě tento adept spíše vzdoruje, než aby měl snahu se učit od svého učitele. Je důležité se naprosto oprostit od technik, které se student učil dříve. Naproti tomu nováček je velice plachý a spíše přijme učení, protože není bržděn předešlou konfrontací. Někdy si lidé mohou říkat, že je to přirozené, ale ve způsobu výuky karate je to velice špatné chování. Jestliže nesouhlasíš s učitelem, musíš si promluvit. Doporučuje se strávit nějaký čas s učitelem, protože nemusíte mít stejné zkušenosti nebo vědomosti jako on. Diskuse nepřipadá v úvahu, jestliže nesouhlas s učitelem pochází ze sobeckosti nebo namyšlenosti. Existuje veliký nesoulad mezi vztahem učitele a žáka. Častokrát chce student získat od svého učitele jen techniku a na principech karate-dó mu zcela nezáleží. Ale prosím berte karate jako koncept možností růstu sebe samého. Naším nepřítelem jsme mi sami a záleží jen na nás, zda tento souboj bude veden korektně. Mnohdy se i stydíme za toto studium, protože moderní doba neapeluje na respekt a úctu mezi lidmi. Důkazem toho jsou vztahy, které mezi lidmi jsou. Zkušenosti, které chce student získat od svého učitele, musí být v rovnováze těla a mysli. Naučení se jen technik karate znamená větší pravděpodobnost špatného použití. Je známo mnoho případů, kdy karatista napadl bez důvodu a použil technik karate. Proto apeluji, učte se plně významu SHU-HA-RI !

BUSHIDO

Když se karate stalo veřejnou záležitostí, už byl vytvořen silný systém etiky a morálky. Etika karate byla silně ovlivněna bushido a velice úzce odrážela jeho principy. Avšak přesto není možné říci, že karate je bushido.

Člověk by si měl uvědomit, že bushido je velice široký pojem a na to aby se mohlo důkladně vysvětlit, by se potřebovalo více času. V Japonsku dříve exisoval kastovní sociální systém. Nejvyšší sociální průvodce zaujímali Bushi a Samuraj. Bushi učili své děti odvaze a síle, neboť jejich život byl neustále obklopen fyzickými souboji. Jejich životy byly neustále v nebezpečí a pod hrozbou smrti. Tyto filozofie bly začátkem bushido, samurajského způsobu života. Bushi vládli v Japonsku do roku 1868.

Během jejich vlády byly ovlivněny mnoha věcmi. Shinto, hlavní japonské náboženství a budhismus, byly hlavními koncepty pro vývoj bushido. Budhistický vliv, který existoval zvláště od roku 1192 do roku 1332, pocházel ze Zen budhismu a nazýval se Kamakura jidai (éra Kamakura). Později byly Bushi ovlivněny Konfuciusmem a bylo to v letech 1603 – 1868. Toto období se nazývalo Edo-jidai a je rozděleno do dvou hlavních ér. První představovala racionální vliv a nazývala se Shushi-gaku nebo Chu-tuzu, zatímco druhá se nazývala Yomei-gaku neboli Wang-yang-ming, která zdůrazňovala spirituální aspekt.

Postupem času Bushi byli spojování s vysokou sociálně – ekonomickou sférou a proto bojování už nebylo tak důležité. Bushi začali používat hlubší filozofie a vnitřní krása se stala hlavním cílem bushido. Krása, kterou se snaží bushido dosáhnout, není racionální, ale je to emoce nebo pocit, který se nachází v lidské vášni.

Vliv bushido na japonský život pokračuje v mnoha způsobech. Principy bushido oddanosti a loajality k něčí práci nebo práci vůbec, je často vidět u moderních japonských obchodníků.

Dříve instruktoři karate používali principů bushido jako příklad dobrého chování. Nicméně je velice složité tyto pravidla chápat, zvláště pro západní kulturu. Západní kultura je více spjata s logickým a racionálním chováním, zatímco orientální kultura je více spjata s pocitem krásy. Karate je tedy produkt iracionální filozofie.

Faktem je, že dnešní Japonsko, především mladá generace již není tolik nakloněna starým tradicím a více se zajímá o jiné, než tradiční zvyky a kultury Japonska. Více než podivné se zdá být amerikanizování všeho, co jen připomíná jiný kontinent. Jsem ale přesvědčen, že je možné se naučit této loajalitě a respektu i bez přísných samurajských kodexů. Pokud si lidé uvědomí jak nutné je zachovat si morální aspekty, mohou uspět . Dnes je pro společnost samozřejmostí, nevnímat své povinnosti jako součást svého úspěchu. Dosažení tohoto by nikdy nedovolilo korupci a podvody jakéhokoliv typu.

V karate jsem se setkal se spoustou možných příkladů, které tuto domněnku dokazují. Nicméně věřím v budoucnost karate jako prostředku skutečného zdokonalování sebe samého. Lidé, kteří se v budoucnu rozhodnou stát se instruktory, budou muset mnohonásobně zdokonalit své znalosti aby mohli dál vyučovat. Brzy si lidé budou vybírat mezi kvantitou a kvalitou a rozhodující pro tento výběr bude právě kvalita instruktora.  Každý budoucí učitel karate bude muset přesvědčit, že může být skutečným příkladem pro ostatní, protože osobní úspěch bude velkou prioritou.

Mnoho japonských učitelů karate dnes chápe nutnost vrátit karate „okinawskou tvář“ a snaží se získat co nejvíce informací o formách okinawského karatedó. Bohužel je však ještě hodně těch, kteří si svou imige vytvářejí přes funkcionářskou moc a vůbec jim nevadí, že o karate nevědí vůbec nic.

Bunbu Ryódo

Bunbu – ryodó je další důležitou součástí karate, která nás upozorňuje na rovnováhu mezi myslí a tělem. BUN znamená vaši mysl a BU je vaše tělo. RYODÓ znamená to, že váš duch a tělo pracují spolu ve vzájemném souladu. Ačkoliv je velice obtížné tohoto dosáhnout, je to významný krok, protože sebekontrola je cílový výsledek.

Jako příklad je možné upozornit na to, když student při cvičení rozděluje techniky na cvičení bez partnera nebo s partnerem. Bez partnera je jeho trénink veden třeba jen v návaznosti na jeho paměť nebo jen napodobení formy (např. cvičení kata). Pokud ale má stejnou formu cvičit s partnerem je jeho výsledek úplně jiný. Co je důvodem tohoto rozdílu? Proč lidé cvičí karate techniky s těmito rozdíly? Každá forma by měla být brána v souladu s konceptem BUNBU – RYODÓ, abychom mohli dosáhnout sebekontroly našeho těla a mysli.

Bylo by dobré, aby jste nekouřili a nepili, protože to může zpomalit váš rozvoj Bunbu – ryodó. Také zachování pravidelného režimu je také prospěšný pro rozvoj této rovnováhy.

BUDÓ

Budo je slovo, které můžeme často slyšet v bojovém umění a je mnohokrát zaměňováno se slovem Bushido. Budo a Bushido jsou ale dvě rozdílné věci s rozdílnými koncepty. Neměly by proto být zaměňovány. Bushido, o kterém se již psalo, je samurajský způsob života a má své velice striktní kody a etiku, která vládne jejich morálkou. Budo neobsahuje kod etiky a je překládáno joko způsob, jak zastavit boj.

Často je Budo překládáno jako způsob boje, protože Bu znamená bojování a Do je překládáno jako způsob. Toto je správné, ale více přesněji by se Budo mělo překládat jako způsob, jak přestat bojovat. Toto se zjistí, když se významově zaměří na pravou formu slova.

Japonský jazyk používá tři základní písma. Hiragana a Katakana byly vyvinuty v Japonsku a třetí písmo se nazývá Kanji, které pochází z Číny. Kanji je něco jiného než jsou ostatní dvě písma, protože naznačovalo jak výslovnost tak význam a je vyslovováno rozdílně. Například znaky pro karate v Japonštině jsou vyslovovány karate, zatímco znaky pro karate v čínštině jsou vyslovovány jako Konsu.

Kanji pro Bu se skládá ze dvou oddělených znaků, z nichž první znamená bojování a druhý znamená zastavit. Zkombinují-li se tyto znaky v Kanji, vychází význam – přestaň bojovat. A když se Kanji pro Do přidá ke Kanji pro Bu, vytvoří se slovo Budo, což znamená způsob jak přestat bojovat. Samozřejmě, že tento význam zahrnuje boj pro sebeobranu.

V dřívějších dobách Budo bylo známo jako Bujutsu, nebo jednoduše Bu. Bylo to před tím, než se stalo Budo akceptovaným pojmem. Dnes se často lze setkat s tím, že Budo se používá jako název pro všechna bojová umění. Toto je ale nesprávné. Každé bojové umění má své vlastní Budo a proto má také své vlastní techniky. Každé bojové umění by mělo zdůrazňovat, jak se vyhnout konfrontacím, to znamená jak se umět bránit.

Do 

Slovo Dójo bylo původně používáno buddhistickými mnichy, kteří takto nazývali místo, které používali pro trénink. Dnes se slovo Dójo používá v bojových uměních také pro místa kde se trénuje. Dójo nemusí být budova, může to být dvorek, louka, prostě jakékoliv místo kde cvičíme. Avšak většinou jsou Dójo budovy, které se používají zejména pro trénink.

Dvě hlavní části, které se nacházejí v japonském dójo jsou KAMIDANA a SHINDEN. Kamidana je polička, která je umístněna na zdi v dójo a je považována za svaté místo. Na kamidana je malý domeček Shinden,což je symbol pro božský dům.

Ačkoliv mnoho dójo mají stejný Shinden tak bůh kterého reprezentují, nemusí být stejný.  Bohové, kteří jsou reprezentovány Shinden, mohou být cokoliv, je to obvykle předmět vybraný učitelem.

Po 2.světové válce generál Mac Artur rozpustil všechna bojová umění a nařídil, aby všechna Kamidana a Shinden byla odstraněna z dójo.Později, když se opět začalo cvičit bojové umění, zvyk používání Kamidana a Shinden trochu zeslábl a nebyl tak často používán. Zvláště v dnešní moderní době, v době pronajímání míst pro trénink, je tento zvyk takřka nemožný. Ale je možné si tento symbol přiblížit alespoň tím, že se každá lekce bude zahajovat a ukončovat na stejném místě a tím se této tradici přiblížit.

Zvyk REI, nebo-li uklánění se když přicházíme nebo odcházíme z dójo, pochází z buddhismu a to zejména jako poklona bohovi. Co se týče bojového umění, člověk se také uklání před tím, než začne cvičit, nebo když provádí Shinden-ni-taishite-rei.Někteří studenti se odmítají uklánět, protože se domnívají, že to znásilňuje jejich víru. Jejich strach je však nesprávný, protože jde o úklonu jako gesto vděčnosti a respektu.

Dovolte mi, ještě jednou zopakovat, že uklánění, když vstupujeme nebo odcházíme z dójo, je vyjádření díků za to, že student má krásné místo, kde může cvičit. Když se ukláníme před nebo po cvičení, student tím děkuje za to,že mohl být přítomen a účastnit se hodiny.Jeden zlomek takové vděčnosti je rodičům, nebo také za to, že má takového partnera, se kterým mohl cvičit.

Dále mi dovolte upozornit na to, že je přísně zakázáno v dójo jíst nebo pít, ležet nebo se chovat hlučně. Pokud se student z jakéhokoliv důvodu nemůže zúčastnit lekce a je přítomen v dójo, měl by se snažit o trénink, kterému říkáme MITORIGEIKO. Tento trénink je duševní lekcí, jelikož naše tělo nemůže být zapojeno do praktické výuky, přesto se musí student snažit vnímat lekci se stejnou pozorností, jako kdyby jí byl přítomen.

Etika v bojových uměních tvoří důležitý základ vašeho tréninku.Zkušenosti ukazují, že dle chování studenta lze odvodit jeho praktické dovednosti. Zvládnutí obou těchto kritérií vyžaduje velké úsilí a vytrvalost.Mnoho dobrých instruktorů i studentů svým nesprávným chováním ztratilo motivaci pro studium karatedó. Učte se tedy hned od začátku pravidlům etiky v dójo a snažte se je používat v praxi. Budete tak na správné cestě, jak poznat význam karatedó ve společnosti.

Není správné, aby studenti zaváděli moderní metody etiky do dójo, jako je obuv, pouštění hudby a jiné chování. Není nutné striktně dodržovat starobylá pravidla, ale je dobré si uvědomit, že trénink je jen naším testem a není potřeba se řídit módou. Udržování pravidel chování v dójo je skutečně dobrou prověrkou nejen charakteru každého adepta, ale i zkouškou připravenosti na praktický trénink. Zvláště instruktoři by se měli naučit etice v dójo, protože oni jediní dávají příklad chování pro ostatní jedince, zvláště pak pro děti jsou dalším vzorem. Arogance a egoismus rozhodně nejsou příklady, které by se měly následovat. Pro instruktory je také nepochopitelné, jak dosáhnout správného charakteru v tréninku karate. Otázku však lze položit i jinou formou : Co je nutné učinit pro to, abychom byli se svým životem spokojeni a nemuseli se za své jednání stydět? Stejnou odpověď je dobré hledat i ve vlastním tréninku karatedó.

Ceremoniál Seiza

YAME – ukončit činnost

NOREI – připravte se

SEIZA – (posad) posaďte se

MOKUSÓ – zavřete oči

MOKUSÓ YAME – otevřete oči

DÓJO-NI-TAISHITE-REI – úklona

SENZEI-NI-TAISHITE-REI – úklona
(začátek lekce – pozdrav ONEGAISHIMASU, konec lekce – pozdrav ARIGATÓ GOZAIMASHITA)

OTAGAINI-REI – úklona
KYRUTSU – vstaňte

REI

Pokud student přijde později, usedne do seiza u vchodu do dójo tak, aby ho učitel viděl a vyčká pokynů, nebo povolení ke vstupu.

Věřím, že nebudete ceremoniál brát jen jako povinnost při tréninku karatedó. Mnoho takových, pro studenty nezajímavých činností, tím vytvářejí  vlastní hodnotu tréninku a tím tak napomáhají k dosažení významu karatedó. Naučte se prosím, ceremoniál tak, aby později každá vaše úklona byla přirozeným gestem. Vše co při ceremoniálu budete provádět by mělo mít nějaký smysl. Nepřehánět svou snahu v něco, čemu by jste později nerozuměli. Není zásadou v etice karatedó přinutit studenty aby se chovali jako japonští samurajové. Nicméně ochota při chápaní tohoto ceremoniálu by měla být základem pro rozvoj v tomto tématu.